Mlčela jsem.
Jak dlouho jsem nepsala, dva, nebo tři dny? Nezáleží na tom, pár příhod jsem si nechala pro sebe, proč? Nějak se v tom ztrácím a pochybuji o sobě. V jednu chvíli myslím že jsem blázen a nic z toho, co se mi děje, není reálné. Jsem prostě nemocná, říkám si.
Ale potom, s čistou hlavou, začínám uvažovat a smysl mi to dává.
Vypadám teď asi trochu zmateně, ale kdo by nebyl... Kdo by věřil na přízrak, který vás budí ráno po třetí hodině, vy se vzbudíte a nikde nic... Otočíte se s tím, že budete dál spát a v té chvíli je to před vámi a má to podobu vašeho bývalého partnera... a drží vás to za ramena a se smíchem, který už znáte, křičí něco neznámým, cizím jazykem...
Otázky jsou tedy dvě.
Jsem vážně blázen?
Pokud ne, tak kdo, nebo co je ten noční návštěvník a co po mně chce?